středa, 1. srpna 2012
čtvrtek, 5. července 2012
Simons září u Diora
Trvalo to dlouho a Dior vypadal bezradně. Když Raf Simons, s vlnou emocí, skončil u Jil Sander, měla jsem menší podezření, že by příští zastávkou jeho kariéry mohla být Avenue Montaigne číslo 30. Možná se jednalo spíš o tajné přání, nicméně už teď můžeme vidět první plody jeho práce na nového postu coby kreativního ředitele Dioru. Nedivím se, že Emanuelle Alt prohlásila, že ještě nikdy se tolik nemohla dočkat přehlídky. A už publikum přehlídky samo o sobě stálo za to (Albert Elbaz, který snad celou dobu seděl v první řadě a prsty si zamyšleně mnul bradu, Marc Jacobs, Donatella Versace, Marion Cotillard, která nemůže nikdy u Diora chybět...).
Když jsem se chystala se na přehlídku podívat, musela jsem si nejdřív v hlavě několikrát zopakovat, že Raf není John a a přehrát si něco z jeho tvorby pro Jil Sander. Musela jsem se tak nějak připravit, že to bude něco docela jiného, abych se vyhnula tomu, že "se mi to nebude líbit už z principu". Naštěstí jsem vždycky měla ráda to, co Raf Simons navrhoval a nemohla jsem se dočkat, až uvidím, jak vypadá "Dior podle Simonse".
Označit přehlídku za snovou a Simonsův debut u Diora za triumf, myslím, není přehánění. U Jil Sander vystupoval ve jménu minimalismu a samozřejmě si ho trochu s sebou přinesl i do svého nového působiště, nicméně se držel toho, co je s Diorem spojováno už po desetiletí. Klíčové je podle mě to, že svou kolekcí možná nesleduje šlépěje svých předchůdců, ale rozhodně dělá čest tomu, co vyznával Christian Dior samotný.
Sám milovník tvarů nemohl nevyužít té snad nejrozpoznávanější siluety, která v součastnosti v módě figuruje vycházející z původního "Bar jacket" (i když upřímně, tohle není překvapení, nepamatuji si kolekci Dioru, kde by chyběla).
Tam kde bychom u Diora možná čekali, že bude pokračovat široká sukně se objevily kalhoty a podle mého názoru se jedná o příjemné oživení. A samozřejmě, když se řekne haute couture, chceme vidět pohádkové šaty a těch se nám dostalo. Teď už se nemůžu dočkat podzimu a toho, co Raf předvede se svojí RTW kolekcí.
xx A.
úterý, 19. června 2012
Food in Prague: Bakeshop
Rozhodla jsem se svojí sérii o svých oblíbených místech odstartovat podnikem, kam chodím už tam dlouho, že si jen matně pamatuju svoji první návštěvu. Pamatuju si dokonce doby, kdy nebyl týden, abychom se tam s B neobjevily. Ale jak tak uvažuju, letos jsme tam byly poprvé. Nějak se mi tomu nechce věřit. No ale zločinec se vždycky vrací na místo činu a nás zase vysoké okolní teploty táhnou do Bakeshopu.
O tomhle pražském podniku jste už pravděpodobně na mém blogu četli mockrát, ale já to tam mám opravdu ráda a v mém "průvodci" po městském létě ho nemůžu v žádném případě vynechat. Nevím, čím to je, ale je to naše oblíbená pražská letní destinace. Zatvrzele si tam přes léto dáváme polévky, i když nás někdy zláká salátový bar, nebo jejich skvělé sandwiche. (A ještě se v Bakeshopu přes léto nikdy nezapomeneme stavit, když se náhodou výlet po pražských barech a diskotékách protáhne až do ranních hodin).
Nějak to tu ve mně navozuje atmosféru, že vlastně v Praze nejsem a to se během prázdnin občas hodí. Navíc mě, především v tomto období, trošku nudí podniky, kde si sednete a vyberete z lístku, tohle má takovou pohodovější atmosféru. A dokonce nás nikdo nevyhání, když si nad polévkou povídáme přes dvě hodiny, což se nám stává docela často (a nutno poznamenat, že se jedná o podnik docela rušný a utrhnout místo na lavičce venku občas vyžaduje ostré lokty). Tentokrát nás navíc potěšili chřestovou polévkou. (Chřest miluju a jeho kratičkou sezónu se vždycky snažím co nejvíc si užít.) Jak jsme tam jednou zavítaly, už si zase brousíme zuby na další návštěvu, zaujaly nás krevety, které tam čekají v salátovém baru!
V Bakeshopu se kromě turistů, kterým se teď bohužel nevyhnete nikde, schází spousta skvěle oblečených lidí, takže je pastvou pro oči tam sedět a jen se dívat kolem. (I když sdělení typu: "To je třetí birkinka, co tu dneska vidím" můžou být lehce frustrující :D)
WIW: Top a sako F&F, kalhoty Pietro Filipi, kabelka Stefanel, boty Miss Trish, hodinky DKNY, brýle RayBan
xx A.
O tomhle pražském podniku jste už pravděpodobně na mém blogu četli mockrát, ale já to tam mám opravdu ráda a v mém "průvodci" po městském létě ho nemůžu v žádném případě vynechat. Nevím, čím to je, ale je to naše oblíbená pražská letní destinace. Zatvrzele si tam přes léto dáváme polévky, i když nás někdy zláká salátový bar, nebo jejich skvělé sandwiche. (A ještě se v Bakeshopu přes léto nikdy nezapomeneme stavit, když se náhodou výlet po pražských barech a diskotékách protáhne až do ranních hodin).
Nějak to tu ve mně navozuje atmosféru, že vlastně v Praze nejsem a to se během prázdnin občas hodí. Navíc mě, především v tomto období, trošku nudí podniky, kde si sednete a vyberete z lístku, tohle má takovou pohodovější atmosféru. A dokonce nás nikdo nevyhání, když si nad polévkou povídáme přes dvě hodiny, což se nám stává docela často (a nutno poznamenat, že se jedná o podnik docela rušný a utrhnout místo na lavičce venku občas vyžaduje ostré lokty). Tentokrát nás navíc potěšili chřestovou polévkou. (Chřest miluju a jeho kratičkou sezónu se vždycky snažím co nejvíc si užít.) Jak jsme tam jednou zavítaly, už si zase brousíme zuby na další návštěvu, zaujaly nás krevety, které tam čekají v salátovém baru!
V Bakeshopu se kromě turistů, kterým se teď bohužel nevyhnete nikde, schází spousta skvěle oblečených lidí, takže je pastvou pro oči tam sedět a jen se dívat kolem. (I když sdělení typu: "To je třetí birkinka, co tu dneska vidím" můžou být lehce frustrující :D)
WIW: Top a sako F&F, kalhoty Pietro Filipi, kabelka Stefanel, boty Miss Trish, hodinky DKNY, brýle RayBan
xx A.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)

